Celovinylové podlahy – nejlepší řešení pro novostavby i rekonstrukce

Svépomocí a s využitím drobných řemeslníků jsem postavil dva domy, proto doufám, že můžu svým příspěvkem pomoci Vám všem, co začínáte svůj dům stavět nebo rekonstruovat.

Stavební technologie se velmi dynamicky vyvíjejí a není jednoduché se na trhu zorientovat a vybrat pro sebe to správné řešení. V článku se zaměřím jen na podlahy a jejich pokládku, nasbírané zkušenosti mě přivedly k založení společnosti Bukoma group, která se již několik let zabývá výhradně celovinylovými podlahami a podlahovým příslušenstvím.

Celovinylové podlahové dílce se už na našem trhu výrazně prosazují, nicméně stále existuje mezi lidmi i podlaháři spousta mýtů, které bych rád uvedl na pravou míru.

Jak téměř každý kutil s minimální praxí ví, vždy je potřeba používat selský rozum a všechny argumenty prodejců si nejlépe podložit logickým úsudkem a nikdy slepě nikomu nevěřit. Je možné, že s mými argumenty v článku někteří dodavatelé konkurenčních materiálů nebudou plně souhlasit, je však na čtenáři, aby si udělal vlastní názor.

Bukoma – dekór DUB SVĚTLÝ

Výběr materiálu na podlahu v prvním domě

V prvním domě, který jsem postavil, jsem zpočátku podlahy moc neřešil, spokojil jsem se s teplovodním vytápěním v betonové mazanině na polystyrénu a následně položeným metrážovým kobercem ve všech pokojích a keramickou dlažbou v kuchyni, chodbě, zádveří, koupelně a WC.

Koberce se nám však moc neosvědčily, jsou věčně plné prachu a pořád se musí řešit odstraňování vzniklých skvrn. Rozhodli jsme se koberce nahradit klasickým PVC v rolích. Vybrali jsme si ze vzorníku dekor, který se nám líbil, a ten si nechali do několika místností položit. Velmi nás překvapil vzniklý chemický zápach, který se nedal ani po dvou týdnech vyvětrat. Jednou z místností byla bohužel i ložnice, kde se z důvodu onoho chemického zápachu nedalo spát. PVC jsme reklamovali u dodavatele. Podlahář nám při prodeji tvrdil, že se jedná o materiál z vinylu a ten přece zapáchat nemůže. Dodavateli jsme poskytli vzorek a po jeho analýze jsme obdrželi vysvětlení, že se bohužel při výrobě vyskytla nějaká vada a PVC nám bezplatně vymění. Vypadalo to, že jsme jen měli smůlu a vše už je na dobré cestě. Vadné PVC si dodavatel brzy odvezl, bohužel onen chemický zápach nasákl i do betonu a ještě dva týdny po odstranění byl cítit. Když nám dodavatel dodal nový už bezchybný materiál, byli jsme už obezřetnější. Ihned po dodání jsme PVC ještě v roli očichali a bohužel zjistili, že smrdí přibližně stejně jako ten vadný. Pokládku jsme zarazili a jeli do prodejny řešit vzniklou situaci. Velmi nás překvapilo, že i vzorky údajně dva roky staré byly cítit taky. Rozhodnutí bylo jasné, PVC v metráži už nesmělo k nám domů. Dodavatel byl ochoten nám vyměnit PVC za něco jiného ve stejné hodnotě. Odvezli jsme si dva koberce, které jsme vůbec nepotřebovali, nicméně to bylo pořád lepší, než o celou částku za PVC přijít.

V té době jsem ještě o existenci vinylových podlahových dílců neměl ani tušení, dali jsme nakonec do několika místností klasickou laminátovou podlahu.

Samozřejmě nelze tvrdit, že PVC v metráži musí vždy vykazovat chemický zápach. Problémem jsou změkčovadla, která se používají pro zvýšení ohebnosti. Pokud by v PVC nebyly, jednoduše by PVC nešlo namotat do role a jeho přeprava by bez popraskání nebyla možná. Po instalaci se změkčovadla z PVC uvolňují a náročnějším jedincům vzniklý zápach vadí. Jsou však i lidé, kterým to divné nepřijde, a zvyknou si.

Výběr materiálu na podlahu v druhém domě

Velmi brzy po absolvování zkušenosti s podlahou popsaných výše, jsem začal s výstavbou druhého domu. Podlaze už jsem věnoval mnohem více pozornosti. Jasnou volbou bylo podlahové vytápění, díky němu není nutné mít radiátory, což je velká výhoda jak estetická tak i v úspoře prostoru.

Po propočítání pořizovacích a provozních nákladů mi nejlépe vyšlo řešení s elektrickými topnými kabely zalitými anhydritem a jako přídavný zdroj tepla krb. Jako podlahovou krytinu jsem zvolil celovinylovou podlahu se zaklikávacím systémem pokládky s celkovou tloušťkou 5 mm. S tímto řešením jsme celá rodina velmi spokojeni a považuji ho za nejlepší možnost v dnešní době, a to z pohledu jak uživatelského tak i estetického.

Jaký materiál na podlahu – srovnání a výčet možností

Zde je výčet všech základních možností, kterými jsme se při výběru do druhého domu zabývali:

• PVC v metráži – po zkušenostech popsaných výše jasně zamítnuto
• Koberec v metráži – do nových domů už se téměř nedává, asi nemá smysl podrobněji se tomuto materiálu věnovat
• Klasická laminátová plovoucí podlaha – nejen na podlahové vytápění ne příliš vhodná volba, navíc duní, studí a drtivá většina nevydrží déle než 5 let. Mezi jedinou výhodu bych počítal snad jen možnost snadné výměny
• Keramická dlažba – v letních měsících je studená, nicméně do koupelny a WC jsme ji dali. Přímo pod dlažbou máme elektrickou topnou rohož, což umožňuje velmi rychlý přenos tepla z podlahy. Do ostatních místností jsme však vybrali vhodnější materiál.
• Dřevěná masívní podlaha – dobrá volba pouze pokud si vyberete odolné tvrdé dřevo, což je bohužel finančně náročnější. U levnějšího měkčího dřeva dojde velmi snadno k poškození. Je nutné každých pár let podlahu přebrušovat a lakovat. Na uklízení je dřevěná podlaha náročnější, zpravidla špatně snáší jakýkoliv kontakt s vodou, nebývá moc odolná vůči skvrnám z rozlitých tekutin.
• Plovoucí podlaha s vinylovou vrstvou – základním materiálem je HDF, tedy materiál používaný u klasických laminátových podlah. Výrobce sice zpravidla deklaruje, že použití na podlahové vytápění je možné, nicméně díky tepelné propustnosti dané materiálem to úplně nejlepší volba není. Pokud je základový materiál shodný s klasickou laminátovou podlahou, lze předpokládat, že bude mít několik obdobných negativních vlastností
• Celovinylová podlaha celoplošně lepená – dobrá volba, na našem trhu v současné době velmi rozšířená. Výhody jsou téměř stejné jako u vinylové podlahy se zaklikávacím systémem pokládky, nicméně je tady pár detailů, které je dobré znát. Detailněji rozepíšu v následujících odstavcích.
• Celovinylová podlaha se zaklikávacím systémem pokládky, někdy též nazývána celovinylová plovoucí podlaha – jednoznačně nejlepší volba z pohledu uživatelského komfortu, ale pozor, je nutné se zaměřit na kvalitu. Detailněji rozepíšu v následujících odstavcích.

Celovinylová podlaha celoplošně lepená – shrnutí klíčových vlastností

Je spousta lidí, kteří si tento typ podlahy pořídí po předchozích zkušenostech s klasickou laminátovou podlahou či keramickou dlažbou a jsou z ní jednoduše nadšení.

Díky použité technologii menších dílců není nutné podlahu stáčet do rolí, není nutné používat žádné změkčovadlo, vinylové podlahové dílce jsou zpravidla chemicky nezávadné a není z nich cítit žádný zápach.

Pomineme-li nádherný vzhled podlahy, další významnou výhodou je snadnost údržby. Povrch je tvořen antibakteriální vrstvou, která nečistoty přímo odpuzuje – špína jde v porovnání s jinými typy podlah mnohem snadněji smýt. Povrch je zpravidla opatřen imitací dřevěného povrchu, který vytváří hrubou strukturu. Po vytření mokrým hadrem na podlaze nevznikají šmouhy jako na keramické dlažbě.

Podlahové dílce jsou oproti klasickým laminátovým podlahám, dřevěným masivním podlahám a PVC v rolích většinou odolnější (v závislosti na výběru nášlapné vrstvy), pokud se Vám však přesto podaří některý dílec poškodit, dá se jednoduše vyměnit za nový. Doporučuji zbylé dílce po pokládce někam na půdu uschovat. Vinylové podlahy jsou dostatečně odolné i pro použití do kuchyně, především pro bosou nohu jsou mnohem příjemnější než keramická dlažba.

Snadné dělení vinylových dílců při pokládce umožňuje provázání podlahy mezi jednotlivými místnostmi bez použití přechodových lišt nebo prahů. Tento materiál umožňuje mít podlahu v celém patře stejnou a na sebe navazující. Tento způsob pokládky je v dnešní době velmi oblíbený.

Kladením dílců vedle sebe dochází k výrazné úspoře materiálu ve srovnání s klasickým PVC v rolích, kdy je nutné přesahy pásu jednoduše odříznout a vyhodit. Máte-li členitější prostory, je dobré si tuto skutečnost uvědomit. U větších prostor navíc odpadá neestetický lepený spoj.

Další významnou výhodou především ve srovnání s klasickou laminátovou podlahou je odolnost vůči vlhkosti. Kdo někdy měl laminátovou podlahu a podařilo se mu přelít květiny, ví, o čem tady píšu. Je však potřeba si uvědomit, že podklad pod každou podlahou musí být suchý a před pokládkou vlhkost vhodným odizolováním vyřešit. Vlhko sice vinylové podlahy nepoškodí, nicméně je vlhkost zpravidla doprovázená plísněmi a nepříjemným zápachem.

Cenou pořízení se u vinylových podlah většinou dostanete výše než nejlevnější klasické laminátové plovoucí podlahy. Je však potřeba si uvědomit, že celovinylové podlahy budou sloužit díky své odolnosti mnohem déle, předpokládaná životnost je v závislosti na typu prostor a zátěžové třídě i 50 let a více.

Nevýhod vinylových podlah celoplošně lepených moc není, nicméně jich pár je:

• Dílce se na našem trhu prodávají nejčastěji v tloušťce 2 -2,5 mm. Vedou dobře teplo, což je sice velmi příjemné při zapnutém podlahovém vytápění, pokud ale máte podlahové topení vypnuté, přenášejí i chlad z betonového podkladu pod ním. Tento efekt se projevuje například v letním období, to ale většinou až tak moc nevadí. Horší je to ale třeba při zatopení v krbu, termostat podlahové topení vypne a chlad do nohou může být nepříjemný.
• Obtížnější instalace ve srovnání s podlahami se zaklikávacím systémem pokládky. Zvýšená obtížnost je dána především vyššími požadavky na rovinatost podlahy. Podlaha musí být před pokládkou pořádně vyrovnaná, k tomuto účelu se používá samonivelační stěrka. Nebudu zde popisovat podrobný návod, internet je už v dnešní době plný dobrých videonávodů. Šikovný kutil pokládku svépomocí zvládne, zas tak velká věda to není, nicméně je nutno počítat s vícenáklady s vyrovnáváním betonového podkladu a popřípadě i obrušováním vrchní strusky u anhydritu.

Celovinylová podlaha se zaklikávacím systémem pokládky – shrnutí klíčových vlastností

Zde platí stejné výhody jako u vinylových podlah celoplošně lepených, navíc však poskytuje uživatelům znatelně vyšší komfort. Tepelná propustnost materiálu je stejná, síla materiálu je však vyšší, proto je efekt studené podlahy při vypnutém podlahovém vytápění znatelně příznivější.

Pod podlahu je možné vložit podložku, která snižuje kročejový hluk. Pozor, podložka musí být pod vinylové podlahy výrobcem určená, nelze použít např. miralon známy z laminátových podlah. Při použití nevhodné podložky hrozí prohýbání dílců a následné poškození zaklikávacích zámků.

Další významnou výhodou ve srovnání s lepeným vinylem je snadnost pokládky, ta se provádí bez použití lepidla. Pokládka je opravdu velmi snadná, není pro ni potřeba žádné speciální nářadí. Stále platí, že by měl být podklad vyrovnaný, avšak dostatečná rovinatost je ±2 mm na 2 m (tento parametr udává výrobce a může se lišit, platí pro celovinylové podlahy BUKOMA o celkové tloušťce 5 mm). Stejná tolerance je požadovaná normou pro anhydrit, přesto je vhodné rovinatost před pokládkou zkontrolovat např. rovnou latí a případné nerovnosti zabrousit nebo vylít stěrkou. V případě, že máte anhydrit, není zbroušení vrchní strusky před pokládkou celovinylové plovoucí podlahy nutné. Cenově tedy po započtení všech prací nemusí být cena pořízení o moc vyšší než u vinylové podlahy lepené, toto platí hlavně, pokud se do zaklikávání pustíte sami a lepení byste svěřili odborníkům.

Na co si dát pozor při výběru celovinylový podlah se zaklikávacím systémem

Podstatné kritérium jak vybrat tu pravou vinylovou podlahu je tloušťka nášlapné vrstvy. Platí, že čím větší tloušťka nášlapné vrstvy, tím větší odolnost podlahy. Přehled doporučených minimálních tlouštěk nášlapných vrstev v závislosti na typu místnosti je v následující tabulce.

Na trhu jsou k mání celovinylové plovoucí podlahy různých tlouštěk, dokonce už od 3,2 mm. Obecně platí, že s nižší tloušťkou výrazně klesá kvalita. U nižších tlouštěk často nebývají zámkové spoje tak pevné a navíc se s každou chybějící desetinou milimetru více a více zviditelňují i minimální nerovnosti podkladu.

Další parametr, který je nutno hlídat je vhodnost pro podlahové vytápění, tento parametr by měl uvádět výrobce. Každý se však při pokládce může snadno přesvědčit, pokud jsou vinylové dílce se zaklidávacím systémem pokládky vhodné pro podlahové vytápění, mají uvnitř sklolaminátovou vrstvu. Tato vrstva výrazně omezuje roztažnost dílců při tepelných změnách. Pokud dílce tuto vrstvu nemají, pro podlahové vytápění by se neměly používat (platí pro celovinylové dílce o celkové tloušťce nad 2 mm).

Dále je vhodné, aby měla podlaha ochrannou vrstvu proti UV záření pro zajištění stálobarevnosti.

Existují různé zaklikávací systémy, které se neustále inovují. V Evropě je nejrozšířenější a již ověřený patentovaný systém od belgické společnosti Unilin (známý také pod označením UNICLIC), dálší kvalitní je švédský patent Valinge. Ostatní zaklikávací systémy můžou být dobré taky, nicméně to díky nižší rozšířenosti není tak jisté a jejich použití je rizikovější.

Kam se celovinylové podlahy nehodí

Celovinylové podlahy by se neměly používat v exteriéru a prostorách s přímým slunečním světlem, na terasu je raději nikdy nepokládejte.

Dále je nedoporučuji v místnostech s dlouhodobě vysokými teplotami nad 35°C – u nás ve Střední Evropě to až tak velký problém není, toto platí spíše pro oblasti s vyššími letními teplotami. Do sauny se však vinylové podlahy také nedávají.

Dále je nutné si uvědomit, že vinylové podlahy jsou sice odolné proti vlhkosti, nejsou však navrženy jako izolant. Pokud je podklad vlhký, po pokládce bude velmi obtížně vysychat a s největší pravděpodobností se po čase objeví plíseň, v horším případě doprovázená nepříjemným zápachem. Nedoporučuji tedy použití v místnostech, kde není vlhkost v podlaze vyřešena, např. v některých sklepech. Naopak použití v koupelnách možné je, je ale nutné zabezpečit, aby se voda nedostala pod podlahu. Celovinylové podlahy se zaklidávacím systémem UNICLIC vytvářejí po správném zakliknutí vodotěsný spoj, je však nutné zabezpečit případné proniknutí vody na okrajích podlahy.

Vinylové podlahy je možné používat pro podlahové vytápění umístěné v anhydritu nebo betonové mazanině. Nelze je použít na elektrické topné rohože umístěné přímo pod podlahou. V případě elektrického podlahového vytápění v anhydritu nebo betonové mazanině, je nutné umístit topné kabely minimálně 3,5 cm pod povrch podlahy. Většina výrobců vinylových podlah uvádí omezení pro podlahové vytápění na 27°C, tento parametr platí pro povrch podlahy. Vinylové podlahy nemají moc rády rychlé střídání teplot, pozvolné snášejí mnohem lépe. Pokud do teplovodního podlahového vytápění pouštíte teplou vodu o teplotě až 40°C, neznamená to, že tak vysoká teplota bude i na povrchu podlahy. Anhydrit nebo betonová mazanina teplo roznese a vše je pak v pořádku. U zaklikavacího systému pokládky je pak možnost povrchovou teplotu podkladu o trošku snížit použitím podložky. Opět platí, že u celovinylových podlah s vyšší tloušťkou narůstá i pevnost zaklikávacího spoje.

Registrovaný emboss – to nejlepší z vinylových podlah

Na závěr článku bych ještě rád zmínil jednu vychytávku, o které většina kupujících vůbec neví. U vinylových podlah existuje povrch vytvořený speciální technologií – říká se mu registrovaný emboss. Povrch s touto technologií je od skutečného dřeva téměř k nerozeznání, vrstvu s tištěným dekorem totiž přesně kopíruje i reliéf povrchu. Cenově toto řešení ani nemusí být o moc dražší, většina výrobců ho však nenabízí, pro jeho potřebu je nutné mít speciálně vybavené stroje. Celovinylové plovoucí podlahy s registrovaným embossem najdete v nabídce Bukoma group s.r.o. pod označením BUKOMA PREMIUM CLICK.

Autor článku: Jaroslav Žabenský, majitel společnosti Bukoma group s.r.o.

Kontakt:

Bukoma Group s.r.o.

www.bukoma.cz

e-mail: jaroslav.zabensky@bukoma.cz 

e-mail: info@bukoma.cz

Facebook: www.facebook.com/bukomagroup